pondělí 23. ledna 2017

P. Hawkins - Dívka ve vlaku (audiokniha). A bonus Kniha nebo film?

Šílenství okolo tištěného bestselleru Dívka ve vlaku mě zcela minulo. Mám to tak s většinou masově kupovaných a recenzovaných knih. Vyčkávám, až se vody zase uklidní, a pokud mi přijde knížka i pak zajímavá, časem si ji přečtu. Nebo poslechnu. 



Když se titul objevil na audiotéce v akci, nebylo už na co čekat. A tak jsem strávila s Rachel, Ann a Megan několik emocemi nabitých dní. Byly chvíle, kdy jsem chtěla přestat poslouchat. Kdy jsem se až moc bála, že bych se mohla přiblížit Rachel. 

Jestli ještě někdo neví, jaká je hlavní kostra příběhu, tak se ji pokusím ve zkratce shrnout. Ostatní můžete směle pokračovat na další odstavec. Rachel, uchlastaná troska, která se každý všední den vydává na cestu do práce, o kterou stejně dávno přišla, pozoruje z vlaku dění v ulici, ve které sama kdysi žila. Kromě jejího exmanžela a jeho současné ženy (Ann), zde žije pár, který Rachel sice osobně nezná, ale baví se tím, že konstruuje jejich život podle toho, co stačí zahlédnout z okna vlaku. Iluze o láskyplném mileneckém vztahu, který Rachel pro ty dva vysnila, se rozplývá a po ženě (Megan) se slehne zem. Rachel se cítí povinovaná sdělit policii informace o tom, co viděla, ale sama se stává podezřelou. 

S čistým svědomím mohu říct, že příběh je skvěle napsaný a naprosto bravurně načtený. Hlasy Petry Špalkové, Terezy Bebarové a Lucie Pernetové v rolích Rachel, Megan a Ann svou barvou a přednesem dokonale podtrhly charakter jednotlivých postav. Děj má spád i nápad. Líčení Rachel o jejich poalkoholových stavech mi způsobovalo lehké houpání žaludku a její bolest z touhy po dítěti a z nevydařeného umělého oplodnění se mě dotýkala o to více, že jsem si zrovna sama píchala stimulační injekce do břicha. Neméně bolestný byl i příběh Megan, ale s ní, stejně jako s Ann, jsem se nemohla tolik ztotožnit. Což není chyba, jejich postavám bylo ponecháno samozřejmě mnohem méně prostoru. 

Tak, jak mě příběh zpočátku napínal, bavil a občas i bolel, tak s blížícím se koncem, kdy už byl padouch celkem jasný, začala má pozornost ( a s ní i nadšení) lehce uvadat. Nemohu se prostě zbavit dojmu, že by si čtenář po tolika stranách či hodinách skvěle konstruovaného příběhu, zasloužil něco víc. Naštěstí jde jen o očekávané rozuzlení, jeho samotný průběh je ale zase natřískaný adrenalinem, takže při poslechu zaručeně neusnete. 


Kniha nebo film?


V porovnání kniha versus film opět vítězí kniha na plné čáře. Podobně jako třeba u Zmizelé není ani v případě Dívky ve vlaku v možnostech filmu zachytit všechny detaily, obzvlášť pokud je velká část knihy postavena na pocitech a historii postavy. Absolutně tak ve filmu nevyzněl psychický a nakonec i fyzický stav Rachel. Nebylo mi špatně ani s ní, ani z ní. Některé části byly podány jen formou krátkých prostřihů, kdy divákovi nemuselo být zcela jasné, co mají znamenat. Nebála bych se toho, že když jste film viděli, že by vám kniha nic dalšího nepřinesla. Právě naopak.

pondělí 25. července 2016

Stephen King - Pytel kostí

Anotace slibuje napínavou duchařinu a rozsah textu dává naději na detailně propracovaný příběh. Pytel kostí jsem četla na nejedno doporučení a stejně tak jako hlavní hrdina Michael Noonan jsem snažila i já s něčím vypořádat. Zatímco u Michaela šlo o spisovatelský blok, u mě o čtenářský. A troufám si říct, že jsme trpěli oba dva.


Prostě to tak někdy bývá. Dost známého a populárního autora roky obcházíte, protože ho berete jako třešničku na dortu. Čeká na tu pravou chvíli. Konec června jsme trávili na báječné dovolené, na které jsme si užívali procházek, skvělého jídla a vína, saunování a čtení. Takže přišel čas na Kinga. 

Popsat děj bez spoilerů není jednoduché, nebudu si honit triko, prostě využiju oficiální anotace.

"Ústřední postavou románu je slavný spisovatel Mike Noonan, který ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Po celou tu dobu je trýzněn nočními můrami a jeho dům se mění v čím dál tím záludnější past. Je na vině Noonanova žena, která mu zatajila, že čeká dítě, či někdo, kdo bydlel v domě kdysi dávno? Odpověď je skryta v umně provázaném ději, jenž spojuje horor a love story a nalézá přirozené řešení v propojeném osudu děvčátek, jejichž jména začínala, či měla začínat písmenem „K“…"

Zní to slibně, že jo? Jenom kdyby to prvních sto stran nebyla tak šílená nuda. Abych nepřestala číst a zlomila své čtenářské prokletí, postovala jsem nezvyklé množství fotek s touto knihou na Instagram, kde jsem dostávala nemalou podporu od těch, kdo knihu přečetli a považují ji za skvělou. Pomohlo to, dočetla jsem. 

Nicméně ani tato podpora nebyla spásná, protože se mi knížka nelíbila. K Michaelovi, Mattie ani jiné postavě jsem nepřilnula. Na posledních stránkách mě bylo upřímně úplně jedno, jak to s něma dopadne. Četla jsem jen ze setrvačnosti. 

Příběh byl na mě strašně překombinovaný a měla jsem dojem, že jeho nucená složitost gradovala s narůstajícím počtem stránek. 

Abych nebyla jen za protivného kritika, tak prostřední část mi přišla napínavá, měla spád a propletenost příběhu byla tak akorát. A romantická vložka mi taky nezavazela. I když mám trochu pocit, jako by bylo nutným zlem zakomponovat vždycky nějakou tu lásku. I kdyby čert na koze jel. 

Průser je, že když jsou v knížce překlepy, dost mi to kazí čtení i takových kousků, které jsou jinak boží. A co teprve u těch, na jejichž dočtení se nadřete.. Takže korektorovi pochvala ode mě rozhodně nemíří. A jak říkám, pokud si já ignorant chyb všimnu, musí to být už něco. A všímala jsem si často. 

Shrnuto podtrženo, od mistra Kinga čekala mnohem více. Možná jsou více na chybě má vysoká očekávání, možná mi nesedl jen výběr knížky. Chci něco strhujícího, napínavého (pokud ne od první stránky, tak aspoň od té padesáté), něco, kde nebudu muset číst znova celý odstavec, protože se korektor zrovna asi šťoural tužkou v nose místo toho, aby nesmyslu vštípil smysl. Chci se bát, o sebe, o hlavní hrdiny. Ale v noci se chci vyspat. Doporučíte něco takového?

sobota 25. června 2016

Co se děje, že se nic neděje?

K napsání článku mě přiměla Kingova knížka Pytel kostí, ve které se hlavní hrdina potýká se spisovatelským blokem. Zajímalo by mě, jestli existuje i něco, jako čtenářský blok. 

Od konce září minulého roku až do konce dubna jsem měla manžela na misi v Afghanistanu. Ještě v říjnu to vypadalo, jak to bude skvělé, když mám tolik času na čtení, na blog, na videa,… A asi to byl ten problém. Ono množství času mi jasně připomínalo, proč netrávím dny jinak. A tak jsem četla méně a méně. 


Po Vánocích, na které jsem dostala celou řadu nádherných knižních dárků od rodiny i od přátel, jsem chtěla natočit aspoň video. Ale než jsem se rozhoupala, byly tady knižní výzvy na další rok. A blížil se Valentýn. Jenže já neměla romantickou náladu a v tu dobu vlastně už ani moc času. V lednu jsem totiž sebrala veškerou odvahu (a taky už mi malinko šplouchalo na maják, jinak si to neumím vysvětlit, taková hrdinka zas nejsem) a začala sportovat. 

Je konec června. Manžela mám v pořádku doma a snažím se číst. Ne že by to nešlo, mám rozečtené tři knížky. Ale nevím, jak je dotáhnout do konce. Nejnadějněji to vypadá se zmíněným Kingovým Pytlem kostí, u kterého jsem překonala magickou polovinu. Tak mi držte palce,snad to dopadne.