pondělí 25. července 2016

Stephen King - Pytel kostí

Anotace slibuje napínavou duchařinu a rozsah textu dává naději na detailně propracovaný příběh. Pytel kostí jsem četla na nejedno doporučení a stejně tak jako hlavní hrdina Michael Noonan jsem snažila i já s něčím vypořádat. Zatímco u Michaela šlo o spisovatelský blok, u mě o čtenářský. A troufám si říct, že jsme trpěli oba dva.


Prostě to tak někdy bývá. Dost známého a populárního autora roky obcházíte, protože ho berete jako třešničku na dortu. Čeká na tu pravou chvíli. Konec června jsme trávili na báječné dovolené, na které jsme si užívali procházek, skvělého jídla a vína, saunování a čtení. Takže přišel čas na Kinga. 

Popsat děj bez spoilerů není jednoduché, nebudu si honit triko, prostě využiju oficiální anotace.

"Ústřední postavou románu je slavný spisovatel Mike Noonan, který ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Po celou tu dobu je trýzněn nočními můrami a jeho dům se mění v čím dál tím záludnější past. Je na vině Noonanova žena, která mu zatajila, že čeká dítě, či někdo, kdo bydlel v domě kdysi dávno? Odpověď je skryta v umně provázaném ději, jenž spojuje horor a love story a nalézá přirozené řešení v propojeném osudu děvčátek, jejichž jména začínala, či měla začínat písmenem „K“…"

Zní to slibně, že jo? Jenom kdyby to prvních sto stran nebyla tak šílená nuda. Abych nepřestala číst a zlomila své čtenářské prokletí, postovala jsem nezvyklé množství fotek s touto knihou na Instagram, kde jsem dostávala nemalou podporu od těch, kdo knihu přečetli a považují ji za skvělou. Pomohlo to, dočetla jsem. 

Nicméně ani tato podpora nebyla spásná, protože se mi knížka nelíbila. K Michaelovi, Mattie ani jiné postavě jsem nepřilnula. Na posledních stránkách mě bylo upřímně úplně jedno, jak to s něma dopadne. Četla jsem jen ze setrvačnosti. 

Příběh byl na mě strašně překombinovaný a měla jsem dojem, že jeho nucená složitost gradovala s narůstajícím počtem stránek. 

Abych nebyla jen za protivného kritika, tak prostřední část mi přišla napínavá, měla spád a propletenost příběhu byla tak akorát. A romantická vložka mi taky nezavazela. I když mám trochu pocit, jako by bylo nutným zlem zakomponovat vždycky nějakou tu lásku. I kdyby čert na koze jel. 

Průser je, že když jsou v knížce překlepy, dost mi to kazí čtení i takových kousků, které jsou jinak boží. A co teprve u těch, na jejichž dočtení se nadřete.. Takže korektorovi pochvala ode mě rozhodně nemíří. A jak říkám, pokud si já ignorant chyb všimnu, musí to být už něco. A všímala jsem si často. 

Shrnuto podtrženo, od mistra Kinga čekala mnohem více. Možná jsou více na chybě má vysoká očekávání, možná mi nesedl jen výběr knížky. Chci něco strhujícího, napínavého (pokud ne od první stránky, tak aspoň od té padesáté), něco, kde nebudu muset číst znova celý odstavec, protože se korektor zrovna asi šťoural tužkou v nose místo toho, aby nesmyslu vštípil smysl. Chci se bát, o sebe, o hlavní hrdiny. Ale v noci se chci vyspat. Doporučíte něco takového?

sobota 25. června 2016

Co se děje, že se nic neděje?

K napsání článku mě přiměla Kingova knížka Pytel kostí, ve které se hlavní hrdina potýká se spisovatelským blokem. Zajímalo by mě, jestli existuje i něco, jako čtenářský blok. 

Od konce září minulého roku až do konce dubna jsem měla manžela na misi v Afghanistanu. Ještě v říjnu to vypadalo, jak to bude skvělé, když mám tolik času na čtení, na blog, na videa,… A asi to byl ten problém. Ono množství času mi jasně připomínalo, proč netrávím dny jinak. A tak jsem četla méně a méně. 


Po Vánocích, na které jsem dostala celou řadu nádherných knižních dárků od rodiny i od přátel, jsem chtěla natočit aspoň video. Ale než jsem se rozhoupala, byly tady knižní výzvy na další rok. A blížil se Valentýn. Jenže já neměla romantickou náladu a v tu dobu vlastně už ani moc času. V lednu jsem totiž sebrala veškerou odvahu (a taky už mi malinko šplouchalo na maják, jinak si to neumím vysvětlit, taková hrdinka zas nejsem) a začala sportovat. 

Je konec června. Manžela mám v pořádku doma a snažím se číst. Ne že by to nešlo, mám rozečtené tři knížky. Ale nevím, jak je dotáhnout do konce. Nejnadějněji to vypadá se zmíněným Kingovým Pytlem kostí, u kterého jsem překonala magickou polovinu. Tak mi držte palce,snad to dopadne.

čtvrtek 10. března 2016

kolektiv odborníků: Jak přežít v kostce

Děti mají vždycky pravdu. Čím jsou mladší, tím méně jsou zkažené dospěláckým světem. Koukají se na vše bezelstným pohledem, nerozlišují závažnost problémů (vlastně, co je problém?) a nic je nebrzdím v tom, aby našly řešení. U koho jiného se inspirovat, jak přežít?



Na necelých sto stranách čtvercového formátu najdeme rady dětí z brněnské mateřinky, jak se vypořádat s celou řadou životních situací. Některé jsou veskrze praktické, jiné pohádkově dětské. Zjistíte tak, co dělat, když potkáte vílu, nebo jak se vypořádat s tím, že vám uletělo letadlo. 

Rady nejsou jen vtipné. V některých už jsou patrné vlivy rodičovských vzorů, opakování toho, co děti doma slyšely. V kontrastu s naivním kontextem to může čtenáře inspirovat k tomu, aby více přemýšleli o tom, co a jak děti o světě učíme. 

Mezi mé oblíbené rady patří ta, o spojených žralocích, kterých se nemusíte bát. Mají se totiž rádi. Když se má někdo rád, není zlý. Není to kouzelné? 



Pozornost si zaslouží grafické zpracování, které je nadprůměrně dobré. Vlastně je skvělé. Barvy, ilustrace, písmo, rozvržení. Není absolutně co vytknout. Snad jen..Obálka by mohla být lepší.Oproti vnitřku malinko zaostává. 

Před recenzí si procházím názory i jiných čtenářů. Málokdy se na ně ve svém článku odvolávám, ale tentokrát prostě musím. Často se opakoval názor, že se z knížky dalo vytřískat více, že rady mohly být vtipnější. Dovolím si tvrdit, že nikdo z těch, kteří tento názor sdílí, knížku nepochopili. Protože vytřískat ze všech (i z pětiletých dětí) maximum, které je maximem podle nějaké naší představy, je tak otravně dospělé. Já jsem ráda, že autorky nelámaly nic přes koleno a přinesly nám autentické postřehy dětí. 

Knížka může být milým dárkem někomu, kdo prožívá to ne zrovna nejlehčí období v životě, ale zcela určitě potěší každého, kdo se umí na chvilku zastavit a dovolit si usmát se. 

Recenzní výtisk mi poskytla ilustrátorka Petruccya, díky!