čtvrtek 23. října 2014

Agatha Christie-Plavý kůň

Když se řekne Agatha Christie, naprosto automaticky se mi vybaví postava Poirota. No, komu ne? Právě proto jsem v knihkupectví šáhla po knize, která svým popisem vypadala dostatečně nepoirotovsky. Ze začátku bylo sice těžké vyrovnat se s jinými dějovými kulisami, ale příběh je dostatečně chytlavý, aby i jedinci běžně lpící na stereotypu se smířili se změnou.

Příběh, který začíná rvačkou holek v baru, skrývá klíč k vyřešení záhady na prvních stranách. Ale nebojte, Agatha nezklame a „ahá“ efekt přijde až ve správný moment. A o co vlastně jde? O vraždu kněze spojenou se seznamem jmen, který dostal od umírající ženy. Ale mrtvých a nenadálých onemocnění, která končí smrtí, přibývá. Mluví se o tom, že jde o černou magii, kult, který drží prazvláštní ženy v tajemném, starém domě. Mark se pouští do pátrání, riskuje hodně, včetně života své lásky. Na chvíli nás nechává na pochybách, jestli skutečně nejde o magii, uhranutí. 


Vypravěč Mark Easterbrook se sporadicky vystřídá v líčení událostí s inspektorem Lejeunamem. Nemyslím, že by to bylo úplně šťastné, zvláště když čtete za pochodu jako já. Ano, v půlce knížky jsem se nechápavě vracela k názvům kapitol zpět. Pro pozorné čtenáře to bude ale spíše milým oživením. 

Detektivka je útlá, má spád, každá informace má význam a neplácá se na jednom místě. Poslední třetina je výrazně čtivější než začátek. 

Plavý kůň je výborná oddechovka na klidné podzimní večery, s dekou, čajem a plískanicí za oknem ji to bude svědčit.

Žádné komentáře:

Okomentovat