sobota 24. ledna 2015

Jodi Picoult - Vypravěčka

Odkud pocházíme, kdo jsme. Nakolik prožitky našich předků ovlivnily náš život? Je možné, že poznání nám pomůže najít vlastní místo v životě? Vypravěčka není jen knihou o dobru a zlu, ale klade také celou řadu jiných otázek. Možná se dozvíte něco, co zásadně změní váš pohled na sebe a vaše místo ve světě.






Dívka, která sní o tom, že bude spisovatelkou. Spolu se svou nejlepší kamarádkou budou žít v Londýně a jako dámy popíjet luxusní koktejly. Možná by tomu tak bylo, kdyby nepřišla druhá světová válka a ona dívka nebyla polskou židovkou. 

Sage, mladá pekařka, která trpí pocitem viny ze smrti vlastní matky, spí s ženáčem a nenávidí vlastní obličej, zhyzděný jizvami. Má jedinou přítelkyni, svou šéfovou, bývalou jeptišku Mary. Osamělý život ji naprosto vyhovuje a kontakt s lidmi dobrovolně nevyhledává. 



Josef, stařec, který se významnou mírou podílel na společenském životě města, muž, kterého by všichni chtěli mít za dědečka, se stane novým přítelem Sage. Nepotřebuje společnici, ale někoho, kdo mu pomůže zemřít.

Konflikt dobra a zla, morální otázka, na kterou hledá Sage odpověď, i když ví, že žádná nemůže být ta správná, jsou čtenáři předloženy jasně. Romantická linka neruší hlavních příběh a nestrhává na sebe příliš mnoho pozornosti. Stejně tak se Jodi Picoult znamenitě vyhýbá zdlouhavým popisům intimních scén. Příjemným překvapením pro mě bylo, že v případě vyprávění Minky se žádné zamilování nekonalo (později), i když děj byl rozehrán tak, že by se dalo tušit… 

Vypravěčka měla obrovský potenciál, který Jodi Picoult využila jen částečně. Tématika koncentračních táborů je do určité míry samonosná, autorka vypráví poutavě a čtenáře do děje vtahuje po pár stranách. Bohužel ale nevyužívá naplno příběhu psaného Minkou a často opakuje stejné části vícekrát. Konec je očekávány, zde je jasně vidět, že detektivní styl, který si kniha částečně žádala, není Picoult vlastní. Vyprávění Minky o koncentračních táborech je mrazivé a uvěřitelné. Přes to jsem ale měla občas pocit, že podobnou scénu znám z jiné knihy či filmu. 

Vypravěčka není knihou, o které by se děti za dvacet let učily ve škole. Je ale tím dílem současné literatury, který stojí za přečtení a zamyšlení. A pokud by se díky ní alespoň někteří čtenáři začali ptát svých rodičů a prarodičů na to, co v životě zažili, a přemýšleli o tom, jak to ovlivnilo jejich vlastní život, splnila Vypravěčka mnohem víc, než jiné knihy z předních příček prodejnosti.

2 komentáře: