pátek 23. ledna 2015

John Green - Papírová města

Na střední se lidé dělí do tří skupin, které se mezi sebou málokdy prolínají. Hvězdy, průměrňáci, o kterých nikdo nic neví, a looseři. A looseři milují hvězdy. Co se stane, když se na jednu noc protne svět hvězdy Margo a loosera Quentina?


Quentin od dětství miluje Margo. Najednou se odcizí, i když chodí na stejnou školu, Quentin patří mezi ty, kteří jsou málo maskulní a příliš chytří. Margo je krásná až překrásná manipulátorka. Oba si své místo uvědomují. Jednoho večera Margo uteče z domu, opět, a objeví se u Quentina. Přesvědčí ho, aby ji vozil celou noc po městě, podílel se na jejím tažení pomsty a užije si s ní romantickou chvíli v mořském světě. A pak Margo zmizí. Quentin je přesvědčený, že mu Margo nechala stopy, aby ji našel a zachránil.

Rozhodně se Greenovi nedá upřít umění vyprávět. Od prvních stránek jsem milovala jeho styl. S jakou lehkostí a milou vtipností konstruuje příběh, to je něco jedinečného. Stránky plynule rychle, v žádné části jsem neměla pocit, že by vyprávění stagnovalo na jednom místě. 

Mám ale zásadní problém s postavami a jejich chování. Cítím, že pod povrchem je spousta jiných sdělení, ale nejsem schopna je přijmout za své. Napadly mně tři vysvětlení. Hlavní postavy mi nejsou sympatické a nejsem schopná se s nimi ztotožnit. Q je ňouma a Margo namyšlená hvězda, která neví, co chce, ale zvládá se přetvařovat na všechny strany. Jsem příliš stará na to, abych se s nimi ztotožnila. A moc konzervativní. Snažím se na ty části, které mi jsou proti srsti, dívat tak, jako by šlo o rozhodnutí, která bychom všichni rádi udělali, ale nemáme k nim odvahu. Jaké by bylo nehledět na okolí a udělat to, co chceme, i když je to bláznivé? Tak třeba jaké by bylo vykašlat se na závěrečný ceremoniál po maturitě, na který se rodiče, kteří mě milují a podporují, těší, a jet hledat holku, o které už teď vím, že a) je jiná, než jakou jsem ji znal a měl rád, b) odešla dobrovolně pryč, c) nejsem si jistý, že chce, abych ji našel, d) se o ní nemusím bát. Jsem asi přestárla konzerva. A na rozdíl od jiných bloggerů, jejichž recenze na Papírová města jsem četla, mi střední část přišla skvělá a poslední…no byla snad až navíc. Prostě road movie. 

Nemůžu říct, že jsem z Papírových měst zklamaná. Vzala jsem si je na dovolenou a přečetla za tři dny. Bylo to fajn čtení. Ale není to knížka, kterou bych chtěla číst znova. A Quentin s Margo mě prostě rozčilují.

Žádné komentáře:

Okomentovat