úterý 27. ledna 2015

Nezapomenout - Literatura věnována nacistickým koncentračním táborům

Na 27. ledna připadá výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Hrůzy, které byly páchány na vězních, připomínají rozličné politické i kulturní akce. Podle pamětníků je tím nejdůležitějším poselstvím nezapomenout. Připomenout si každodenní život vězňů nejen z Osvětimi, ale i jiných táborů, můžeme také pomocí mnoha knih (o Sophiině volbě ani Deníku Anny Frank psát nebudu).

Začnu s knihou, která se mi dostala pod kůži ze všech nejvíc, a to i přesto, že autorem je E. M. Remarque, kterého jinak nejsem schopná číst. Jiskra života-špetka naděje v pekle. Příběh, který se odehrává v kulisách tábora Mellern sleduje osudy několika vybraných vězňů, kteří bojují o holý život nejen s okolními podmínkami, ale taky sami se sebou. Jde o jednu z mála knih, jejíž konec jsem četla po odstavcích několik dní, abych ji byla schopna vstřebat. 


Každý si pokládá otázku, jak jen k tomu mohlo dojít. Tábory by nefungovaly bez lidí, kteří je vedli, kteří dohlíželi na to, aby se stroj na smrt nezastavil. Odpověď možná najdete v knize Smrt je mým řemeslem, jejímž autorem je Robert Merle. Předlohou pro knižního vzorného nacistu se stal Rudolf Höss, velitel koncentračního tábora Auschwitz. Kniha zachycuje výchovu, propagandu a pomalou změnu osobnosti, posunutí morálních zábran i logická zdůvodnění, proč to, co bylo konáno, bylo vykonáno. Nešlo o to, že by to bylo správné. Bylo to nutné. Kniha má spád, pokud pominu návaly nevolnosti a bezmoci, které mohou čtenáře zasáhnout, dá se říct, že se čte jedním dechem. Pokud na to máte žaludek… Bohužel to vypadá, že poslední vydání u nás bylo v roce 2005 v edici Světové literatury Lidových novin a od té doby jsem ji v knihkupectví nezaznamenala (edit 2009 Naše vojsko). 



Naopak na pultech mezi bestsellery aktuálně najdeme minimálně dvě knihy, které jsou dějem zasazeny do Osvětimi. 

Na Vypravěčku jsem psala recenzi dříve (k přečtení zde). V současnosti se setkáváme se Sage, vnučkou vězenkyně z Osvětimi, která se snaží najít odpovědi na otázky viny, odplaty a odpuštění. Jiný příběh nám vypráví důstojník SS, velitel ženského tábora v Osvětimi, jehož doplňuje vyprávění Minky, babičky Sage. 

Osvětimskou knihovnici teprve začínám číst. Za sebe ale mohu potvrdit, že už na prvních stránkách jsem se začetla. Příběh, který sepsal Antonio Iturbe na základě vzpomínek české vězenkyně Dity Karasové, popisuje život v osvětimském rodinném táboře BIIb, do kterého byli v září 1943 transportování Židé z Terezína. Ani jeden z transportů neprocházel selekcí a vězni se dočkali zvláštních podmínek. Rodiny mohly žit pospolu a dětem se dostalo improvizovaného vzdělávání. Jedním z pokladů, kterým blok BIIb disponoval, byly knihy. Pokud by vás osudy vězňů z rodinného tábora zajímaly více, můžete si přes archiv Českého rozhlasu najít vyprávění mnohých zde vězněných, a to v rámci Příběhů 20. století. 


Zajímavou knihou, která se nevěnuje primárně koncentračním táborům, ale diplomatickému pozadí novodobých dějin, je Pražská zima od Madeleine Albright. K jejímu napsání ji vedlo zjištění o svém židovském původu a fakt, že většina jejího příbuzenstva zahynula v nacistických koncentračních táborech. Je dostupná jak v papírové, tak audio podobě.

Přidejte své tipy na knihy s podobnou tématikou, které oslovily vás.



2 komentáře:

  1. Vypravěčku a Osvětimskou knihovnici se chystám číst. Smrt je mým řemeslem jsem četla a je to vážně kniha, která si zaslouží uznání. Za sebe ještě doporučím Je-li toto člověk od Prima Leviho, který Osvětim přežil a v knize popisuje život tam.

    OdpovědětVymazat