úterý 28. dubna 2015

O efektu nenalezitelné knihy

Neříkejte, že to neznáte: Vyrazíte do knihkupectví s představou, co asi chcete. Nemusí to být jedna kniha, třeba máte více tipů. S tím, že se až na místě pro jednu z nich rozhodnete. A aby to nebyla zbytečná cesta, tak se ujistíte na netu, že ty vaše vyhlédnuté jsou na prodejně. Pak se otevřou kouzelné dveře, vy vejdete dovnitř a….

…nic není tam, kde odhadujete, že bude. A hledání vám rozhodně neusnadňuje fakt, že vlastně hledáte ne jednu, dvě, ale někdy třeba i tři knihy. 

Začnete pohledem na exponovaná místa, pokud sháníte novinky nebo bestsellery, máte šanci. Nic? Aha, tak najít správnou kategorii a provést rychlý oční průzkum. Tady se ukazuje, jak moc důležitá je neotřelá obálka. Jestli jste podobně přisleplí jako já, pak máte problém s orientací v takovém kvantu knih. Prostě splývají. 

Trochu tomu dáme řád a zaměříme se na menší prostor. Pokud máte štěstí, knihkupectví má knihy řazené podle příjmení autora a žádná skupina nenechavců tento systém výrazně nenarušila. Jedete očima po hřbetech knih a…b…c….h..H?? Jasně, moc dlouhý úsek, měli jste sjet očima o regál níže. Znovu. 

Nenašli? Tak to jdeme zkusit do jiné kategorie. Cestou ze zvyku zkusíme nakouknout směrem ke stolečku informací. Prázdno. V jiné kategorii se opakuje to, co v té první. Ale nacházíte kousky, které vypadají zajímavě, a třeba byste se pro ně mohli vrátit, kdyby byl zbytek lovu neúspěšný. 

Postup opakujeme u knihy dva a tři. Zvláštní je, že některé knihy (samozřejmě ty, co nás absolutně nezajímají) nacházíme ve všech kategoriích včetně novinka, bestseller, náš tip, severská detektivka, román pro ženy, historický román, upíří tématika a kdovícoještě. Ale ta vaše nikde. 

A které že byly ty, co se vám celkem líbily? Jak jste si říkali, že se pro ně když tak vrátíte. Kde jste je jenom sakra viděli?

Půl hodina v tahu. Začíná být vedro. Informační stolek je stále opuštěný. Ale tak nevzdáte to, že jo. Přece neodejdete s prázdnou. Tak ještě jednou všechno znova projít. Pomalinku, soustředěně. Aaaa…nic. 

Vrátíte se k prvnímu místu, kde jste začali hledat, pohledem sjedete třikrát všechny obálky. Rychle, pomalu a rychle. O jedné z knížek si vzpomenete, že jste ji vlastně kdysi chtěli. Kdysi, teď…to je jedno! Po zádech vám stéká kapička zoufalého potu (v létě, v zimě máte spíše sucho v puse a zarudlé tváře) když konečně přijdete u pokladny na řadu a platíte za knihu, pro kterou jste vlastně vůbec nešli. Ale stejně máte radost.

Nejsem jediná, prosím, že ne? K jaké knížce jste naposledy takhle přišli? Líbila se vám nakonec? Já takhle přišla ke Kufru paní Sinclairové. Nugát ale najdu v krámu spolehlivě :)




2 komentáře:

  1. Já mívám spíš ten problém, že nic není tam, kam bych to třeba logicky umístila já. Člověk něco hledá, přemýšlí, jestli to bude v románech pro dívky, čtení pro ženy, pro mláděž, fantasy, sci-fi nebo spíš pro děti, jelikož tam mají young-adult a v "pro mládež" jsou snad všechny světové vydání Harryho Pottera.. A kde tu knihu nakonec najde? Ano, samozřejmě, položenou na pultíku u pokladny, kolem kterého už minimálně 10x toho dne prošel...

    OdpovědětVymazat
  2. Já mívám podobný problém většinou v knihovně. Vždycky prolezu všechny regály 3x než najdu to, co hledám. A to jen v lepším případě. V tom horším mi rupnou nervy a jdu za naším protivným knihovníkem, který samozřejmě danou knihu nalezne do minuty a já si pak připadám jako naprostý idiot.

    OdpovědětVymazat