neděle 19. července 2015

Otomar Dvořák - Ďáblův klíč

Útlá kniha s názvem Ďáblův klíč obsahuje nejen stejnojmennou povídku, ale i kratičký příběh s názvem Syn řeky. Anotace čtenáře láká na mrazivý příběh na pomezí hororu a fantasy, který hojně využívá místních pověstí. To vše pod taktovkou Otomara Dvořáka, který je autorem celé řady knih o historii a lidové slovesnosti. 


Delší příběh, který dal knize jméno, sleduje putování hloupoučkého pasáčka Matěje, který s vidinou velkého bohatství okrádá fexta o klíč, o kterém si myslí, že mu otevře truhlici plnou zlaťáků. Brzy zjišťuje, jak moc se mýlil a cesta za zlatem se mění v pouť o přežití, na které ho doprovází student Karlovy Univerzity Jáchym a duchovní Bernát.

V povídce bohužel chybí jediný charakter, ke kterému by čtenář přilnul. Až na studenta Jáchyma je líčení hlavních charakterů dost rozporuplné. Na jedné straně je Matěj plný strachu, který mu brání byť se jen nadechnout, ale po otočení listu se mění v odhodlaného mladého muže, který se plný přesvědčení postaví všemu a všem. Otec Bernát je líčen jako kulaťoučký vyžírka, který se světem plouží na svém oslíkovi, ale jinde běhá s elánem, který by mu mohl i Matěj závidět. Absence postavy, která by byla jasně charakterizovaná a protáhla čtenáře od začátku do konce, příběhu prostě neprospívá. 

Ďáblův klíč je vyprávěním, které stírá hranice snu, reality a fantazie. Chytlavou a čtivou formou nám poodkrývá mentalitu našich předků, jejichž životy byly určovány zákony přírodními a božími. Na pár stranách se setkáváme s obrovským množstvím bájných postav. Děj tvoří série pověstí, které jsou sešité Matějovou poutí. Problém je v tom, že je toho moc. Střední část tak působí chaoticky, ani jedna z rozehraných scén není pořádně dotažena a na mysl se krade otázka, proč o tomhle autor vlastně píše?

Na posledních stranách knihy čtenáře čeká skutečný poklad s názvem Syn řeky. V této povídce našel Dvořák rovnováhu mezi rozsahem, prostředky sdělení a vyvolaným čtenářským prožitkem. Otevřenost a v jisté míře i neurčitost vytváří dostatečný prostor pro hloubání, kterému ale poskytuje dostatečně pevný rámec. 

Grafické zpracování obálky není zlé, ale nikterak neokouzlí. Prolnutí snímků sice asociuje snovost a tajemno, ale celkový dojem ničí jak rozmazaná kontura stromu v měsíci, tak laciný font písma. Obsah by si rozhodně zasloužil lepší obálku, která by jej vhodně reprezentovala. 

Dvořákův jazyk je bohatý a slovní zásoba opravdu široká, díky čemuž je jeho líčení živé. Některá spojení ale vyznívají příliš nepřirozeně a tvrdě (například mračna těhotná bouří) a chvíli trvá, než si na ně čtenář zvykne. Kniha potěší svou gramatickou korektností, všimla jsem si jen jediné, drobné chyby. Celkově je Ďáblův klíč oslavou krás českého jazyka, jeho rozmanitosti a nekonečných možností vyjádření.

Ďáblův klíč jistě stojí za přečtení, i když tím rozhodujícím aspektem pro koupi je vlastně jen dvacetistránková povídka na konci knihy, u které máte pocit, že je tam nějak navíc. Dopřejte jí ale dostatek pozornosti a nebudete litovat. 

Recenzní výtisk poskytlo internetové knihkupectví Knihcentrum

Žádné komentáře:

Okomentovat