pondělí 25. července 2016

Stephen King - Pytel kostí

Anotace slibuje napínavou duchařinu a rozsah textu dává naději na detailně propracovaný příběh. Pytel kostí jsem četla na nejedno doporučení a stejně tak jako hlavní hrdina Michael Noonan jsem snažila i já s něčím vypořádat. Zatímco u Michaela šlo o spisovatelský blok, u mě o čtenářský. A troufám si říct, že jsme trpěli oba dva.


Prostě to tak někdy bývá. Dost známého a populárního autora roky obcházíte, protože ho berete jako třešničku na dortu. Čeká na tu pravou chvíli. Konec června jsme trávili na báječné dovolené, na které jsme si užívali procházek, skvělého jídla a vína, saunování a čtení. Takže přišel čas na Kinga. 

Popsat děj bez spoilerů není jednoduché, nebudu si honit triko, prostě využiju oficiální anotace.

"Ústřední postavou románu je slavný spisovatel Mike Noonan, který ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Po celou tu dobu je trýzněn nočními můrami a jeho dům se mění v čím dál tím záludnější past. Je na vině Noonanova žena, která mu zatajila, že čeká dítě, či někdo, kdo bydlel v domě kdysi dávno? Odpověď je skryta v umně provázaném ději, jenž spojuje horor a love story a nalézá přirozené řešení v propojeném osudu děvčátek, jejichž jména začínala, či měla začínat písmenem „K“…"

Zní to slibně, že jo? Jenom kdyby to prvních sto stran nebyla tak šílená nuda. Abych nepřestala číst a zlomila své čtenářské prokletí, postovala jsem nezvyklé množství fotek s touto knihou na Instagram, kde jsem dostávala nemalou podporu od těch, kdo knihu přečetli a považují ji za skvělou. Pomohlo to, dočetla jsem. 

Nicméně ani tato podpora nebyla spásná, protože se mi knížka nelíbila. K Michaelovi, Mattie ani jiné postavě jsem nepřilnula. Na posledních stránkách mě bylo upřímně úplně jedno, jak to s něma dopadne. Četla jsem jen ze setrvačnosti. 

Příběh byl na mě strašně překombinovaný a měla jsem dojem, že jeho nucená složitost gradovala s narůstajícím počtem stránek. 

Abych nebyla jen za protivného kritika, tak prostřední část mi přišla napínavá, měla spád a propletenost příběhu byla tak akorát. A romantická vložka mi taky nezavazela. I když mám trochu pocit, jako by bylo nutným zlem zakomponovat vždycky nějakou tu lásku. I kdyby čert na koze jel. 

Průser je, že když jsou v knížce překlepy, dost mi to kazí čtení i takových kousků, které jsou jinak boží. A co teprve u těch, na jejichž dočtení se nadřete.. Takže korektorovi pochvala ode mě rozhodně nemíří. A jak říkám, pokud si já ignorant chyb všimnu, musí to být už něco. A všímala jsem si často. 

Shrnuto podtrženo, od mistra Kinga čekala mnohem více. Možná jsou více na chybě má vysoká očekávání, možná mi nesedl jen výběr knížky. Chci něco strhujícího, napínavého (pokud ne od první stránky, tak aspoň od té padesáté), něco, kde nebudu muset číst znova celý odstavec, protože se korektor zrovna asi šťoural tužkou v nose místo toho, aby nesmyslu vštípil smysl. Chci se bát, o sebe, o hlavní hrdiny. Ale v noci se chci vyspat. Doporučíte něco takového?

2 komentáře:

  1. Tuhle Kingovku jsem nečetla, ale taky mi zdaleka ne všechny knihy od tohoto autora sednou. Nejvíc mě dostalo asi Osvícení, nejvíc mě nebavila Beznaděj. Tam hlavní hrdina otevřel dveře do místnosti plný mrtvol, ale jelikož se to tam objevovalo tak na každý straně, moje jediná myšlenka už pak byla "Proboha kolik takovej pouštní zapadákov může mít obyvatel?" :D Tak ať čtenářský blok prolomí jiná kniha :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem prostě Kingovi nepřišla na chuť... zkoušela jsem ho kdysi a ani jsem nedočetla. Nedávno jsem po několika letech zkusila další knihu a dočítala jsem ji už s nechutí... Prostě to není autor pro mě a jeho knihy mi nepřipadají hororové ani strašidelné :(

    OdpovědětVymazat