pondělí 23. ledna 2017

P. Hawkins - Dívka ve vlaku (audiokniha). A bonus Kniha nebo film?

Šílenství okolo tištěného bestselleru Dívka ve vlaku mě zcela minulo. Mám to tak s většinou masově kupovaných a recenzovaných knih. Vyčkávám, až se vody zase uklidní, a pokud mi přijde knížka i pak zajímavá, časem si ji přečtu. Nebo poslechnu. 



Když se titul objevil na audiotéce v akci, nebylo už na co čekat. A tak jsem strávila s Rachel, Ann a Megan několik emocemi nabitých dní. Byly chvíle, kdy jsem chtěla přestat poslouchat. Kdy jsem se až moc bála, že bych se mohla přiblížit Rachel. 

Jestli ještě někdo neví, jaká je hlavní kostra příběhu, tak se ji pokusím ve zkratce shrnout. Ostatní můžete směle pokračovat na další odstavec. Rachel, uchlastaná troska, která se každý všední den vydává na cestu do práce, o kterou stejně dávno přišla, pozoruje z vlaku dění v ulici, ve které sama kdysi žila. Kromě jejího exmanžela a jeho současné ženy (Ann), zde žije pár, který Rachel sice osobně nezná, ale baví se tím, že konstruuje jejich život podle toho, co stačí zahlédnout z okna vlaku. Iluze o láskyplném mileneckém vztahu, který Rachel pro ty dva vysnila, se rozplývá a po ženě (Megan) se slehne zem. Rachel se cítí povinovaná sdělit policii informace o tom, co viděla, ale sama se stává podezřelou. 

S čistým svědomím mohu říct, že příběh je skvěle napsaný a naprosto bravurně načtený. Hlasy Petry Špalkové, Terezy Bebarové a Lucie Pernetové v rolích Rachel, Megan a Ann svou barvou a přednesem dokonale podtrhly charakter jednotlivých postav. Děj má spád i nápad. Líčení Rachel o jejich poalkoholových stavech mi způsobovalo lehké houpání žaludku a její bolest z touhy po dítěti a z nevydařeného umělého oplodnění se mě dotýkala o to více, že jsem si zrovna sama píchala stimulační injekce do břicha. Neméně bolestný byl i příběh Megan, ale s ní, stejně jako s Ann, jsem se nemohla tolik ztotožnit. Což není chyba, jejich postavám bylo ponecháno samozřejmě mnohem méně prostoru. 

Tak, jak mě příběh zpočátku napínal, bavil a občas i bolel, tak s blížícím se koncem, kdy už byl padouch celkem jasný, začala má pozornost ( a s ní i nadšení) lehce uvadat. Nemohu se prostě zbavit dojmu, že by si čtenář po tolika stranách či hodinách skvěle konstruovaného příběhu, zasloužil něco víc. Naštěstí jde jen o očekávané rozuzlení, jeho samotný průběh je ale zase natřískaný adrenalinem, takže při poslechu zaručeně neusnete. 


Kniha nebo film?


V porovnání kniha versus film opět vítězí kniha na plné čáře. Podobně jako třeba u Zmizelé není ani v případě Dívky ve vlaku v možnostech filmu zachytit všechny detaily, obzvlášť pokud je velká část knihy postavena na pocitech a historii postavy. Absolutně tak ve filmu nevyzněl psychický a nakonec i fyzický stav Rachel. Nebylo mi špatně ani s ní, ani z ní. Některé části byly podány jen formou krátkých prostřihů, kdy divákovi nemuselo být zcela jasné, co mají znamenat. Nebála bych se toho, že když jste film viděli, že by vám kniha nic dalšího nepřinesla. Právě naopak.

Žádné komentáře:

Okomentovat